Mnoho majitelů FVE si elektrárnu pořídilo v podobě dotované hybridní elektrárny za účelem využívání tzv. viruální baterie. Vyplatí se tato služba v současnosti pro majitele FVE? Na počátku vzniku služby při jejím zavádění na trh jsou obecně, když lidé porovnávají, zvažují a počítají, zda-li FVE a konkrétní službu pořídit nebo nepořídit a jak ji budou využívat, služby jako virtuální baterie nebo sdílení energie pro nalákání lidí navrženy ekonomicky zajímavě. Lidé si službu zavedou a pak už se o službu moc nezajímají a neřeší, zda-li je její cena ještě stále výhodná, jako byla na počátku, nebo je naopak už nevýhodná a prodělečná a je lepší tuto službu opusit.
Principem virtuální baterie je, že majitel si posílá energii ze své elektrárny do sítě třeba v létě a v zimě si ji pak bere ze sítě zpět pro pohon tepelného čerpadla nebo pro jiné spotřebiče. Tato elektřina se ale nemá kde skladovat třeba půl roku mezi výrobou a spotřebou a vznikají tak distributorovi energie náklady na toto řešení, za které účtuje majiteli FVE poplatky. Ve skutečnosti majitel FVE spotřebovává v noci nebo v zimě třeba elektřinu z jaderné či plynové elektrárny nebo případně v budoucnu i z cizího bateriového uložistě a ve skutečnosti tak hybridní FVE způsobují tímto tlak na nestabilitu ve veřejné síti mezi spotřebou a výrobou energie v čase a distribuční soustava to musí na své náklady vyrovnávat a udělat vše, aby nedošlo k dedstabilizaci sítě a k blackoutům a majitelé FVE na spotu proto třeba platí zápornou cenu energie když je při odesílání elektřiny do sítě v síti zrovna energie nadbytek a musí se tato přebytečně do sítě dodávaná energie likvidovat třeba v mařičích energie, které zbytečně ohřívají venkovní vzduch a majitelům těchto mařičů platí majitelé FVE za tyto služby v podobě záporné ceny energie, mnohem jednodušší ale bylo, když by výkon elektrárny snížil přimo distributor na dálku, jelikož hybridní elektrárny správně odborně připojené do sítě tuto funkci dálkového snížení výkonu mají.
Platí, že v roce 2026, když si majitel hybridní FVE odpovědně porovná celkovou cenu, za jakou si zpět nakupuje svoji vlastní energii poslanou dříve do sítě a srovná to s cenou dobře zvoleného jiného tarifu, kde si nakupuje cizí energii ze sítě, tak už vychází lépe virtuální baterii v roce 2026 nepoužívat a je už výhodnější si kupovat cizí energii ze sítě. Ideální pro nejvýhodnější nákup energie ze sítě jsou naše 100% ostrovní elektrárny, kde nejsou jakékoliv svazující smouvy a majitel FVE je naprosto svobodný ve svém rozhodování a když nemá v bateriích u své FVE už energii, tak si dům sáhne jednoduše na síť, kde má majitel naprostou svobodu ve výběru libovolného nejlepšího tarifu od libovolného dodavatele s fixací i bez fixace.
Mnoho lidí se nechalo zlákat pro nákup FVE proto, aby mohli s příbuznými, se svoji chatou/bytem apod. sdílet energii. Vypadá to na první pohled velmi lákavě, výhodně a zajímavě. Je sdílená energie skutečně výhodná? Na první pohled možná ano, ostatně proč si na vlastní střeše nevyrobit energii a neposlat ji do bytu ve měste apod.? Jenže v Česku tato služba není vůbec zadarmo a v Česku nemůže být záměrně moc výhodná, majitel FVE je až tím posledním, kdo z toho má možná drobný užitek. Bylo nutné vymyslet, jak šikovně nalepit dalších několik neodmazatelných pijavic na trhu na činnost sdílení energie a například stovky milionů Kč každoročně přispívají všechny domácnosti na provoz EDC a nikdy energii nesdílí a nebudou chtít sdílet. Miliony lidí s elektroměry v Česku (99% domácností), kteří energii sdílet rozhodně nechtějí a nebudou a nemají s kým nevýhodně sdílet energii, ze svého platí povinně ke svému účtu za elektřinu dalších 63 Kč ročně nově od roku 2024 i za provoz datového sledovacího centra EDC (EDC=Elektroenergetické datové centrum pro sledování sdílení energie). 99% lidí musí proti svému zájmu platit za 1% lidí mnoho set miliónů Kč každoročně na toto jejich sdílení propagované zelenou EU a zelenými lobisty v Česku. Když by se tyto poplatky vybrané od lidí započítaly do ceny přeposílané a sdílené eletřiny a dalo se to k úhradě pouze lidem využívajícím službu sdílení energie, tak by nikdo z nich na své zelené sdílení do konce života nepomyslel jinak než s hrůzou a EU myšlenky na neekonomické přeposílání drahých "zelených energií" by nezrealizovalo ani současné 1% lidí, kterým to přijde pochopitelně jako výhodné, když ten provoz sledovací a přeposílací (EDC) musí jiní nezainteresovaní povinně platit za ně.
Je na majiteli FVE, zda-li si bude do nákladů za sdílení/přeposílání energie počítat jen optimisticky pouze to co zaplatí ve vyučtování dodavateli energie a nic víc dalšího (pak to obvykle dává smysl), nebo zda-li naopak ve svém zájmu k tomu přistoupí objektivně a započítá si i veškeré náklady na údržbu a nečekaný servis a provoz elektrárny a především náklady na investici do elektrárny rozpočítané do každé jednotlivé vyrobené kilowatthodiny proudu za životnot elektrárny a náklady za likvidaci a demontáž elektrárny a utěsnění střechy po demontáži na konci životnosti elektrárny. Dobré je také zajímat se o časový souběh mezi výrobou a spotřebou při sdílení energie! Lidé velmi často zapomínají při zvažování sdílení ve zidealizovaných optimistických výpočtech na to, že když zrovna elektrárna posílá do sítě, tak nemusí vzdálené místo tu energii ve stejný okamžik spotřebovávat a když se netrefí do 15-timinutového úseku s výrobou a se současnou spotřebou, tak draze platí při spotřebě nejen distribuci, ale všechny poplatky další k tomu, jako by elektrárnu a sdílení vůbec neměli. Má takové komplikované sdílení ještě vůbec ekonomický smysl pro zůčastněné? Další otázkou je výkonový nesoulad mezi výrobou a spotřebou, protože když třeba sdílené místo odebírá a např. 1kW, tak elektrárna do sítě nedodává 1kW, přebytky z FVE se prodají dnes v roce 2026 za ztrátovou/nevýhodnou cenu do sítě a když naopak je spotřeba ve sdíleném místě větší než FVE vyrábí, tak pochopitelně to pro sdílené odběrné místo výhodné není.
Stejné je to i u větrných eletkráren, kdy statisticky cca ze 75% vrtule stojí a jen ze 25% VTE dodávají energii v době sdílené spotřeby a tisíce důvěřivých lidí se na to sdílení i u větrných elektráren nechají přesto nalákat, obce si odslouhlasí nevýhodné smlouvy na výstavbu kontroverzních větrných elektráren pod příslibem sdílení energie, ale ve výsledku prakticky nic neušetří, protože obce a domy spotřebovávájí energii minimálně v 75% případů když zrovna nefouká a tedy za plnou cenu a jen u 25% spotřeby teoreticky mohou mít trochu lepší cenu, což na celkové celoroční spotřebě se ani nepozná, natož aby ta energie z větru vyšla při sdílení na polovinu nebo byla zadarmo, jak se někteří fanoušci sdílené energie naprosto mylně domnívají.
Naopak zajímavé je vnitřní sdílení energie, kde se podaří vyloučit podíl distributora na sdílení správnou konfigurací za hlavním elektroměrem, pak třeba uvnitř bytových domů to je ekonomicky příjemné sdílení.
Hezký den Vám přeje ing. Václav Sirový, www.topim-nejlevneji.cz